Kdysi dávno, v době kdy jsem byla bezdětná a bydlela v hippie podnájmu pro mě háčkování byla neznámá sféra... měla jsem jakousi mlhavou představu že to souvisí s klubíčkem a nějakou tyčkou a vznikají z toho ty příšerné dečky, kterých má babička ve skříni uschováno snad ještě pro dalších deset generací.
Vůbec se mi nevybavili roztomilé dětské čepice, huňaté nákrčníky, krásné halenky, šaty a mnoho dalšího. Maximálně tak kousavý svetr od nějaké tety.. brrr. Protože vlna mě kouše skoro každá vyjma merina. Jak jsem mohla tušit že všechno není vlna ale i bavlna, na omak chladivý bambus nebo třeba příjemné hedvábí, je tolik krásných směsí přízí až mám pocit, že to člověk dokonce života nemůže prozkoumat.
Ani nevím jak mě to napadlo háčkovat... bylo to pár měsíců po narození dcery, byla táák hodné miminko (na rozdíl od momentálního lumpačení). Doma uklizeno, navaříno, napečeno a já se stále nudila a jednou (za měsíc tomu bude rok) jsem si v galanterce koupila nějaké klubíčko a háček a jako první uháčkovala kytičku, pak čepičku a už to se mnou jelo...
Dneska už je ze mě háčkovací závislák, co každou volnou chvíli sedí v křesle obklopen klubíčky a háčkuje a svými výrobky těší všechny blízké (snad) :)
